Když dítě začne odpovídat anglicky

Skoro každá česká rodina v zahraničí to zná. Mluvíte na dítě česky a ono vám odpoví anglicky. Nejdřív jednou za čas, pak častěji, až jednoho dne zjistíte, že česky už jen rozumí.

Není to vzdor ani lenost. Dítě prostě sahá po jazyce, ve kterém tráví většinu dne: ve škole, s kamarády, u kreslených filmů. V angličtině zná víc slov, tak se mu v ní mluví snáz. Čeština se nevytrácí najednou, ale po malých krůčcích, a stejně po malých krůčcích se dá udržet.

Princip: čeština musí být k něčemu

Děti nemluví jazykem proto, že by měly. Mluví jím, když ho potřebují. Pokud rodič rozumí anglicky a odpověď v angličtině přijme, dítě se rychle naučí, že čeština je zbytečná námaha. Nejde o to být přísný. Jde o to vytvořit situace, kde čeština dává smysl: hra, pohádka, babička na telefonu, tajný jazyk rodiny na hřišti.

Ilustrační příběh (složeno z více zkušeností, jména jsou smyšlená)

Sedmiletá Ema začala doma odpovídat anglicky ve druhé třídě. Maminka ji nejdřív opravovala, ale Ema se zavírala a mluvila ještě méně. Pomohla až změna: místo oprav maminka zopakovala Emino sdělení česky jako otázku. „Can I have a snack?“ „Chceš svačinu? Jakou?“ Ema odpověděla česky, protože chtěla vybrat. Za pár týdnů se vrátila čeština aspoň u jídla a před spaním, a to stačilo jako základ.

Co udělat tento týden

1. Neopravujte, zopakujte. Když dítě řekne větu anglicky, zopakujte ji česky jako přirozenou otázku. Dítě slyší správnou formu a dostane důvod odpovědět.
2. Zaveďte jednu chvíli dne jen v češtině. Večeře, cesta do školy, nebo deset minut před spaním. Krátká, ale každý den stejná.
3. Dejte češtině kamaráda. Pohádka na pokračování, oblíbená postava, česká hra. Dítě se pak na češtinu těší, místo aby ji jen plnilo.

Na co se nepřipravovat

Nečekejte, že dítě bude mluvit česky stejně dobře jako vrstevníci v Česku. To není cíl. Cílem je, aby rozumělo, umělo o sobě vyprávět, domluvilo se s babičkou a mělo chuť se k češtině vracet. Pokud dítě rozumí a občas odpoví česky, máte pevný základ, na kterém se dá stavět i za pár let.

Pokud vás zajímá, jak to řeší jiné rodiny, napište nám svůj příběh. Vybrané zkušenosti zveřejňujeme anonymně v sekci Příběhy rodin.