Krok a jeho tři dcery

Po smrti praotce Čecha žili lidé v nové zemi spokojeně. Rodů přibývalo, pole se rozrůstala a lesy pomalu ustupovaly vesnicím. Když se lidé o něco přeli, chodili za moudrým mužem jménem Krok.

Krok byl spravedlivý a rozvážný. Vyslechl každého, chudého i bohatého, a teprve potom rozhodl. Lidé si ho zvolili za svého vládce. Postavil si hradiště na vysoké skále nad řekou Vltavou a to místo se později začalo nazývat Vyšehrad.

Krok měl tři dcery a každá z nich dostala do vínku jiný dar.

Nejstarší se jmenovala Kazi. Znala všechny byliny na lukách i v lesích. Věděla, který lístek zahojí ránu, který kořínek uleví od bolesti a z kterého kvítku se uvaří čaj na kašel. Lidé k ní chodili, když byli nemocní, a ona jim pomáhala.

Prostřední se jmenovala Teta. Rozuměla lidským srdcím a starým obyčejům. Učila lidi, jak slavit svátky, jak děkovat za úrodu a jak si vážit přírody kolem sebe.

Nejmladší byla Libuše. Byla ze všech nejmoudřejší a měla zvláštní dar: někdy dokázala vidět, co se stane v budoucnosti. Když mluvila, lidé ztichli a poslouchali.

Když starý Krok zemřel, všichni lidé truchlili. Pak se sešli na velké poradě a přemýšleli, kdo bude vládnout po něm. „Kazi nás léčí a Teta nás učí,“ říkali. „Ale vládnout má ten, kdo je nejmoudřejší.“

A tak si zvolili Libuši. Libuše usedla na otcovo místo na Vyšehradě a soudila lidi spravedlivě jako on. Jenže brzy se stalo něco, co změnilo celý její život. O tom ale až příště.